Česká škola bez hranic

Tři otázky pro paní Lucii Slavíkovou-Boucher, zakladatelku české školy v Paříži. Paní Slavíková-Boucher obdržela cenu Gratias Agis 2012, která je každoročně udělována českým ministerstvem zahraničí osobám a institucím, které svou prací šíří dobré jméno České republiky v zahraničí.

Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg Vám letos udělil a předal cenu Gratias Agit. Co pro Vás toto ocenění znamená?

Je to především ocenění práce mnoha dobrovolníků (nebo spíše dobrovolnic, protože ve většině případů jde o ženy), díky nimž mohou české školy v zahraničí fungovat. Jsem za to velmi ráda. Dále je to ze strany ministerstva zahraničí projev uznání významu českých krajanských komunit a jejich potenciálního přínosu pro Českou republiku. Svědčí to o sociologických změnách ve složení emigrantů v posledních dvou desetiletích. Cena nám také umožňuje upozornit na to, že pokud chceme, aby se české děti žijící v zahraničí mohly cítit jako Češi, jsou vzdělávací zařízení nezbytná. Cítím velkou satisfakci, když vidím, že naše představa byla správná a že projekt Česká škola bez hranic dnes v cizině pomáhá mnoha dětem a prospívá i samotnému českému jazyku. Cena je pro mne také závazkem vůči veřejnosti, přináší s sebou větší odpovědnost. Naše práce ještě zdaleka není u konce.

Projekt Česká škola bez hranic vznikl ve Francii a postupně se rozšířil do celého světa. Jakým způsobem funguje?

České školy bez hranic doplňují vzdělávání dětí od 6 do 15 let, které mimoto každodenně navštěvují školu v zemi, kde žijí. Nabízejí jim výuku češtiny, literatury, dějepisu a zeměpisu českých zemí. Nejsou to jen obyčejné jazykové kurzy, protože děti se rozvíjejí v českém jazykovém i kulturním prostředí. Ačkoli tedy děti vyrůstají v cizině, mají možnost se uvědoměle cítit a považovat za občany, mluvčí a představitele dvou zemí zároveň. ČŠBH existují přibližně v deseti evropských zemích. Nyní zakládáme několik poboček také ve Spojených státech.

Kromě toho, že pracujete jako lékařka, působíte také v několika sdruženích. Mohla byste nám říct něco o spolkovém životě ve Francii?

Činnost spolků je obdivuhodná, protože právě tyto organizace hýbou společností a přímo svědčí o vůli, potřebách a zájmech každého občana. Spolky jsou nedílnou součástí života městských čtvrtí, škol, sportovního a politického života. Dětem často vysvětlujeme, že když člověk něco chce, musí pro to něco udělat. A spolky představují dokonalý prostředkem k osobnímu zapojení. Umožňují změnit svět, byť by to bylo jen nepatrně. Abychom neztráceli naději, musíme si opakovat, že nic není hotové přes noc. Svoboda sdružování byla ve Francii uznána v roce 1901.

Dernière modification : 07/06/2012

Haut de page