Chantal Poullain: Miluji vaření a ve svých receptech často improvizuji / Interview [fr]

Paní Chantal Poullain, kmotra Goût de France 2019:

Miluji vaření a ve svých receptech často improvizuji

V české kuchyni jsou jídla, která mám moc ráda, a těmi je svíčková a guláš

***

Co se vám vybaví, když se řekne Provence?
Vůně, barvy, zvuky: levandule, cikády, slunce.

Vaříte ráda?
Miluju vaření, tak jako můj otec. Důležitá je pro mě momentální inspirace, málokdy se plně řídím recepty. Ochutnávám, přidávám, míchám. Má jídla jsou inspirovaná Provence, bylinkami a kořením samozřejmě, ale i jinými francouzskými regiony. Ráda v omáčkách používám smetanu, která není pro provensálskou kuchyni zcela typická, a víno, které zvýrazňuje chuť. Ráda se při vaření bavím, objevuji a rozdávám radost. Důležité je jídlo sdílet, ochutnávat, bavit se u stolu. Jídelní stůl nás všechny sbližuje, je to srdce celého domu.

JPEG

Improvizace je tedy jednou z vašich hlavních ingrediencí?
Ano, v kuchyni improvizuji hodně. Nejsem profesionální šéfkuchařka, ale mám své vlastní recepty a postupy. I když není čas nakoupit, vždy můžeme najít něco, s čím jde improvizovat. Ze špaget či brambor můžeme udělat vynikající pokrmy.

« V 80. letech k nám přátelé přicházeli jakoby náhodou vždy v době večeře či oběda a mě těšilo, že je můžu potěšit »

Jak jste vařila, když jste přijela do Československa? Nabídka byla před rokem 1989 velmi omezená.
Když jsem v 80. letech přijela do Československa, nemohla jsem sehnat produkty a bylinky, na které jsem byla zvyklá, a tak jsem si musela poradit jinak. Vůně a barvy francouzských trhů mi chyběly. Nejtěžší pro mě byl nedostatek ryb a mořských plodů – chyběl mi… chyběl mi jód. Občas jsem neodolala a dovezla jsem si francouzské potraviny. Jakoby náhodou k nám přátelé přicházeli vždy v době večeře či oběda. Vařila jsem pro ně a vždy si moc pochutnali. Těšilo mě, že je můžu takto potěšit.

Máte nějaký rodinný recept, který připravujete pravidelně?
Můj otec byl skvělý kuchař. Nevařil dlouhé hodiny, byl rychlý, ale vše bylo o chuti, o aromatických bylinkách. Měl jednu černou litinovou pánev, kterou používal celý svůj život. Vařit na ní mohl pouze on. Nesmělo se z ní nic vyškrábávat, mohli jsme ji mýt pouze čistou vodou. Než na ní začat vařit, dal si vždy na kus látky trochu oleje a olejem ji přetřel. Neřídil se přesnými recepty, všechno dělal v této jediné pánvi a s působivou rychlostí, například mořské plody. Otec byl sochař, kovář, trochu architekt. Byl zvyklý, že ve své dílně se s každým úderem kladiva tvořilo něco nového. Tvořil rychle. Když jsem viděla, že si vykasal rukávy u košile, věděla jsem, že nám připraví něco dobrého k snědku nebo vytesá krásnou sochu, to mě fascinovalo.

« Jednou jsem chtěla rodině ve Francii uvařit svíčkovou, ale nesehnala jsem petržel »

Váš syn Vladimír je francouzsko-českého původu. Co chce, abyste mu uvařila, když za vámi přijede?
Můj syn zbožňuje má jídla, často s sebou přivede přátele a jeho přítelkyně si často opisovaly mé recepty! Miluje ratatouille, hovězí po burgundsku, brambory gratin dauphinois, papriky, všechny druhy mořských plodů. Dělám také flambované krevety na whisky, což je jeden z receptů mého otce. To můj syn zbožňuje. Je to rychlé – krevety se oflambují, přidá se trochu smetany a je hotovo.

JPEG

A co typicky česká kuchyně?
Jedno jídlo mám moc ráda, a to je svíčková. Příprava je dlouhá, pokud se dodrží recept, protože maso se zeleninou se musí připravit již den předem, ale je to vynikající. Omáčka má takovou speciální chuť díky petrželi. Jednou jsem chtěla svíčkovou uvařit pro svou rodinu ve Francii, ale nesehnala jsem petržel. Dělám také guláš. Nemám žádný recept, ale jeden důležitý detail se musí dodržet: je potřeba mít stejné množství masa a cibule.

« Jednoduchost je nejvyšší stupeň sofistikovanosti », jak říkal Leonardo da Vinci.
Děkuji Leonardu da Vinci za tento krásný a přesný citát: « Jednoduchost je nejvyšší stupeň sofistikovanosti ». Dobrou chuť všem!

Zdroj - foto: Wikipedia.org

Dernière modification : 20/03/2019

Haut de page