Článek Pierra Lellouche, státního tajemníka pro evropské záležitosti [fr]

Článek Pierra Lellouche, státního tajemníka pro evropské záležitosti

Romové : svoboda volného pohybu osob ; nutnost integrace.
Odpověď našim rumunským přátelům.

Po svém rozšíření v roce 2004 o země střední Evropy a před třemi roky i o Rumunsko a Bulharsko, si Evropská unie uvědomila existenci « čtvrtého světa ». Žije v ní 9 miliónů Romů, jejichž životní podmínky často neodpovídají základním standardům lidské důstojnosti.

S příchodem rumunských a bulharských občanů, kteří se utábořili ve francouzských městech a jejich předměstích, se mnoho Francouzů stalo přímým svědkem této reality. Tito lidé, kteří často ani nechodili do škol, jsou v mnoha případech obětmi opravdových sítí a obchodu s lidskými bytostmi, které prosperují tím, že nutí staré lidi a děti žebrat na ulici, mladé dívky k prostituci a nezletilé k trestné činnosti. Tuto situaci znám, protože jsem byl zvolen radním za Paříž. Setkává se s ní také mnoho pravicových i levicových starostů po celé Francii.

Prezident republiky a vláda se rozhodli skoncovat s touto nepřípustnou situací, vytvořenou vybudováním nelegálních táborů na celém území. Několik jich bylo zlikvidováno a stovky Romů se dobrovolně vrátily do Rumunska. Některé hlasy z Bukurešti či Sofie obvinily Francii, že zpochybňuje svobodu volného pohybu osob, kterou předpokládají uzavřené smlouvy.

Rád bych jménem francouzské vlády zdůraznil, že Francii velmi záleží na této svobodě. Představuje pro naše národy největší vymoženost budování Evropy, tím spíše pak pro ty, které žily za železnou oponou. To je také jeden z důvodů, proč se prezident Chirac velmi přimlouval za přijetí Rumunska a Bulharska do Evropské unie, přestože mnozí lidé pochybovali, že tyto státy jsou připraveny se integrovat. Vzhledem k tomu, že je svoboda volného pohybu osob vzácná, přejeme si bojovat proti jejímu zneužití kriminálními živly, které těží z bídy Romů. To je velmi přesně stanoveno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii kde se uvádí, že svoboda volného pohybu osob má určitá omezení a je zaručena spolu s opatřeními, jež se týkají «předcházení a potírání kriminality». Neměla by se stát záminkou k masivní imigraci.

Za poslední rok jsem již dvakrát navštívil Bukurešť, abych upozornil naše rumunské přátele na vážný problém, se kterým se potýkáme a který vyžaduje společnou odpověď. Při mé poslední cestě do Bukurešti v únoru 2010 jsme dohodli, že Rumunsko určí čtyři policisty, kteří budou pracovat na policejní prefektuře v Paříži a že jmenuje státního tajemníka, který se bude věnovat romské problematice. Spolu s Brice Hortefeux, ministrem vnitra, a Erikem Bessonem, ministrem pro integraci, jej ve středu přivitáme v Paříži. V září pak společně s Erikem Bessonem znovu navštívíme Bukurešt´.

I přes tyto první pozitivní kroky bude třeba ještě ujít dlouhou cestu pokud jde o integraci romské populace. Spoléháme na Rumunsko a Bulharsko, že na sebe převezmou odpovědnost za své vlastní občany, neboť svobodě volného pohybu osob z jedné evropské země do druhé předchází povinnost každé členské země zajistit ochranu a integraci svých vlastních státních příslušníků v souladu se základními principy vymezenými článkem 2 Smlouvy o Evropské unii : « Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin ».

V této souvislosti, a proč to neříct narovinu, jsem byl poněkud překvapen některými komentáři rumunských a bulharských odpovědných činitelů a novinářů. Obviňují Francii, že «deportuje» Romy, třebaže jen aplikuje evropské právo a přistupuje k dobrovolnému návratu s finanční pomocí, jejíž náklady leží na francouzských daňových poplatnících. Byla by to věru kuriózní interpretace textů a ducha Evropské unie, kdybychom připustili, že jedinou perspektivou, kterou mohou některé země nabídnout svým občanům, je emigrace do nejbohatších evropských zemí, které by pokryly ipso facto náklady jejich integrace.

Chtěl bych připomenout Evropské komisi, jež si dělá starosti, zda Francie dodržuje podmínky návratu Romů nelegálně pobývavjících v této zemi, že je zakládajícím členem Unie a že jedná v naprostém souladu s evropským právem. Již v roce 2008, během svého předsednictví Evropské unie, Francie dala najevo svůj zájem o tuto otázku a přišla s iniciativou uspořádát první summit o Romech. Naproti tomu 2. summit, kterého jsem se zúčastnil v Córdobě, byl velkým zklamáním jak pro francouzskou vládu, která od něj očekávala větší mobilizaci, tak i pro samotné romské asociace. Očekáváme, že Evropská komise bude stejně bdělá pokud jde o aplikaci dalších práv vůči Romům uvedených ve smlouvách, jež se týkají vzdělání, práce a zdraví, a žádáme, aby podstatná část evropské pomoci (20 miliard euro pro Rumunsko na léta 2007 až 2013) byla k tomuto účelu přímo určena. Proto jsem také jménem Francie zajistil zařazení této otázky na program Rady v Bruselu, která se konala minulý měsíc. Jejím smyslem je mobilizovat všechny členské země, aby Evropská unie zesílila svou činnost týkající se romské problematiky.

Chci věřit, že nadešel okamžik skutečného uvědomění si tohoto problému jak domovskými státy tak i celou Evropskou unií. Nereagovat by znamenalo přidat další kapitolu k smutné historii Romů: nevolníky až do XIX. století, deportováni za 2. světové války, utiskováni komunistickými režimy, měli by být dnes Romové odsouzeni k tomu, že by z budování Evropy poznali jen právo přesouvat se z jedné nouzové kolonie do druhé ? Nereagovat by znamenalo dát prostor « populistickým úletům », které zneklidňují rumuského ministra zahraničních věcí, M. Basconschiho. Nereagovat by také znamenalo popírat hodnoty, na kterých je Evropská unie založena./.

Dernière modification : 02/09/2010

Haut de page