Nevšední pařížské restaurace [fr]

Potěšení z dobrého jídla, srdečná atmosféra a pozorná obsluha ve francouzských restauracích jsou pro cizince stále přitažlivé. Nic se ovšem nevyrovná špetce neznáma a fantazie, díky kterým ve výjimečných restauracích prožijete jedinečné chvíle. Tajuplné a kreativní pokrmy, zábava v plném světle či vskrytu… Paříž je plná nekonformních a netypických restaurací. Nezapomenutelné uvítání v sídle slavné sklářské společnosti Maison Baccarat, poetická večeře za zpěvu operních pěvců, výjimečný oběd spojující malbu, sochařství a hudbu či večer strávený v naprosté temnotě… Takových dobrodružství nebudete mít nikdy dost!

Ve francouzské gastronomii je nevšednost novou ingrediencí. Proto se řada restauratérů rozhodla smísit originalitu s fantazií a nabídnout inovativní a atypická jídla. Není snad lepší záruky příjemně stráveného večera než spojení potěchy ducha s požitkem z dobrého jídla?

La Maison Baccarat

Světově uznávaná společnost Maison Baccarat s mýtickým jménem zvonícím po úlomcích křišťálu se usídlila v úchvatném Paláci Marie-Laure de Noailles v 16. arrondissementu a pro nové zařízení salonů, k nimž patří i slavný Cristal Room – kvintesence francouzské excelence, povolal talentovaného designéra Philippa Starcka. Restaurace Cristal Room Baccarat, nacházející se v prvním patře, láká k ochutnání rafinovaných jídel vytvořených Guy Martinem, šéfkuchařem se světovým renomé a michelinskými hvězdičkami. Výzdoba je pozoruhodná svým extravagantním a „dekadentním“ zaměřením: elegantní baroko překypující křišťálovými lustry a svícny, mramor, pozlacená zrcadla, dřevo, cihly a obložené stěny tvoří dohromady harmonický celek. Pozoruhodný je malý růžový salonek se soukromou terasou, bezvadná obsluha pak přitahuje vybranou mezinárodní klientelu.

Dans le noir

V pařížské restauraci Dans le noir se hosté ponoří, jak již její jméno napovídá, do naprosté temnoty. Hravý koncept převrací naruby naše záchytné body a vjemy. Návštěvníkům nabízí, aby si zakryli zrak a soustředili se na čich, chuť, hmat a sluch. Ve tmě může hosty od vychutnávání tajného menu rozptylovat jen několik málo zvuků nebo šepot. Netypické pokrmy přizpůsobené ročnímu období servírují nevidomí a jejich složení je odhaleno až na konci návštěvy. Od jejího otevření v roce 2004 navštívilo Dans le noir přes 150 000 hostů a restaurace tento jedinečný smyslový zážitek s úspěchem zreprodukovala v Londýně, Barceloně a Petrohradě.

Le Bel Canto

Otevřete-li dveře restaurace Bel Canto, budete obklopeni zlatem a barvami šafránu a ohně. Každý večer se zde skupina umělců, lyrických pěvců a pianistů (profesionálů či studentů konzervatoře) v divadelních kostýmech, oddává dvojímu úkolu: obsluhovat hosty a interpretovat nejznámější operní árie. V Bel Canto se setkávají dva světy: svět lyrického zpěvu a gastronomie. Na programu jsou Verdi, Puccini, Mozart, Offenbach nebo Satie. Při přecházení od stolu ke stolu, nošení talířů nebo dolévání sklínek zpěváci předvádějí duety, kvartety a sóla z Carmen nebo Kouzelné flétny. První restaurace Bel Canto otevřela své brány veřejnosti v roce 2000 na nábřeží Seiny Quai de Hôtel de Ville, poté v Neuilly v roce 2004 a v Londýně v roce 2008.

Le 1728

Restaurace 1728, spojující výtvarné umění, inovativní gastronomii a autorská i sběratelská vína, přijme ročně 40 000 návštěvníků. V tomto elegantním soukromém paláci postaveném v roce 1728 Antoinem Mazinem (rytířem a architektem Ludvíka XV.), nacházejícím se mezi Madeleine a Elysejským palácem, žil například markýz de La Fayette. Kulinářské umění se zde pěstuje spolu s malbou, sochařstvím a hudbou. Hosté sem přicházejí za prostředím s bohatou historií, ale i za dobovými díly, vzácným nábytkem, dřevěným obložením nebo sbírkou starých hudebních nástrojů. Je možné zde zakoupit plátno z 18. století, zatímco si vychutnáváte sklenku Nuits St Georges 1er cru. Pokud jde o kuchyni, hovězí svíčková na způsob lososa gravlax, marinované foie gras à l’ancienne nebo domácí grepová marmeláda s nakládaným zázvorem samy stačí pro představu o otevřeném a kreativním přístupu restaurace 1728.

Annik Bianchini

Dernière modification : 24/07/2016

Haut de page