Pierre-Yves Le Borgn’, poslanec zastupující Francouze v zahraničí

Tři otázky pro pana Pierra-Yvese Le Borgn’, poslance, který v Národním shromáždění zastupuje Francouze žijící v zahraničí a který navštívil Prahu 7. listopadu 2013.

Za jakým účelem jste navštívil Prahu ?

Cílem mé cesty bylo setkat se s Francouzi žijícími v tomto městě jako se s nimi setkávám ve všech zemích svého volebního obvodu, a to během poslaneckého dne, který nám umožňuje individuálně se setkat a projednat otázky, které je zajímají. S postupem času si uvědomuji, že množství těchto otázek se neustále rozrůstá. Chtěl jsem s nimi uskutečnit také větší veřejné setkání, jaká při této příležitosti obvykle organizuji. K tomu došlo včera večer v Institutu.

Mým přáním bylo jít nad obvyklý rámec mých cest a setkat se také se zástupci podnikatelů a promluvit si s nimi zejména o jejich názoru na roční fungování ekonomické diplomacie ministra Laurenta Fabiuse. A také o tom, jaké by měly být, ale zatím nejsou, prostředky na podporu francouzského vývozu a přitažlivosti Francie jako příjemce mezinárodních investic.

Vedle toho je mi velkým potěšením při každé příležitosti navštívit kulturní institut (ten pražský jsem už znal, byl jsem tam před dvěma lety), seznámit se s programem kurzů, vidět to, co institutu umožňuje, a to je naprosto nutné, fungovat plně v souladu s místním kulturním životem a současně využívat práce z Paříže. Francouzský institut totiž umožňuje sdílet prostředky, výstavy, cesty významných osobností, mezi jinými také spisovatelů a herců.

Navštívil jsem Francouzské lyceum, které jsem už také trochu znal. Rád jsem se seznámil s novým učitelským sborem a s novým ředitelem. Ocenil jsem, že jsem mohl v páté třídě promluvit o svém životě poslance, což je vždy svým způsobem osvěžující. Tuto třídu jsem také povzbuzoval, aby se v roce 2014 přihlásila do Dětského parlamentu. V roce 2013 jsem tuto zkušenost zažil s Francouzským lyceem ve Varšavě a vím, že pro děti je to úžasná věc, zejména pro toho chlapce nebo pro tu dívku, která půjde do lavice místo mě. Je to skvělé také pro poslance, protože je to způsob, jak se vrátit k tomu podstatnému, a to diskutovat jako občan s občanem bez ohledu na věk, na což je někdy možné pozapomenout.

Při své návštěvě v Praze jste se setkal se dvěma představiteli, kteří v České republice zastupují své krajany v zahraničí. Jeden z nich působí na ministerstvu zahraničních věcí a druhý v Senátu. Jaké vidíte rozdíly v přístupu našich zemí k zastupování krajanů ? A jaké dobré zkušenosti Vám utkvěly v paměti po obou jednáních?

Sešel jsem se se zmocněncem pro krajany ministerstva zahraničních věcí a se senátorem, který předsedá Stálé senátní komisi pro krajany žijící v zahraničí.

Velký dojem na mě udělalo úsilí obou. Byť odlišným, přesto však strukturovaným způsobem se snaží zastupovat jak Čechy žijící v zahraničí, tak osoby, které nemají českou státní příslušnost, ale hlásí se ke svému českému původu.

Nejvíce na mě zapůsobilo to, co mi vyprávěli o úsilí, které vyvíjejí v oblasti školství a výuky češtiny u malých dětí. To je něco, co jako francouzský poslanec prosazuji v rámci programu „francouzština : mateřský jazyk“, a to také souvisí s organizováním volného času dětí a s objevováním jazyka. Z tohoto pohledu to, co mi vyprávěli o těchto školách, které vyučují převážně v sobotu a v neděli, a to na spolkovém principu, je pro mne jednoznačně model k dalšímu rozvíjení. Vzhledem k tomu, že jako poslanec parlamentního shromáždění Rady Evropy převezmu odpovědnost za zprávu týkající se organizace vzdělávacích sítí a spolků 47 členských zemí Rady Evropy, mohu jasně říci, že český model je velice užitečný.

Nicméně přání zastupovat Čechy žijící v zahraničí v Parlamentu ČR se mi ještě nezdá široce sdílené. Jednak proto, že existují pochybnosti ohledně toho, kdo má hlasovat (zda to jsou jedině čeští státní příslušníci nebo zda se má tento okruh rozšířit : uvažuje se i občanech českého původu, ale toto je zatím ještě hodně vzdálené). Je zde také čistě oportunistické chápání jednotlivých politických stran, které si kladou otázku, jak budou hlasovat Češi v zahraničí a jak toto hlasování ovlivní celkový výsledek voleb. Ještě před několika lety Francouzi svým způsobem zažívali stejnou agónii. Ale když padlo rozhodnutí a vše se usadilo, uvědomili jsme si, že Francouzi v zahraničí hlasují jako zbytek země a podporují politické vlny tu v jednom, tu v opačném směru. Bylo to velice obohacující jednání. Byla příjemná, jelikož tam byla politická dimenze a vůle poučit se o konstrukci volebního modelu a následného zastoupení.

Přál jste si navštívit hrob Václava Havla. Co pro Vás znamená ?

Všechno, nejspíš všechno. Václav Havel představuje boj za svobody, proti zlovůli, diktaturám, proti desetiletím šedivého života a utrpení. Je to také první prezident svobodného Československa a později České republiky. Je to velký dramatik, někdo, kdo viděn zdáli, se jevil jako velice klidný člověk, který vládl vlivem v tom nejlepším slova smyslu. Dokázal jednoduše i na dálku navázat kontakt. Je nejspíš příkladem pro mnoho lidí mého věku, kteří byli v době sametové revoluce velice mladými dospělými lidmi, a kteří ji prožívali prostřednictvím televize a knih. Mnozí z nich, včetně mě, tehdy poznali tohoto dobromyslného člověka, jenž tak málo budil dojem hlavy státu svým zjevem, ale o to víc jí byl svým působením. Při cestě do Prahy jsem chtěl najít volnou chvíli, abych navštívil jeho hrob a v tichosti a s pocitem hlubokého vděku u něj chvíli postál.