Pietní akt k výročí příměří 11. listopadu 1918 [fr]

Vážená paní náměstkyně ministerstva obrany,
Vážení kolegové ze Spojených států a z Itálie,
Vážení páni důstojníci, poddůstojníci a vojáci,
Dámy a pánové,
Milí žáci,

Sešli jsme se dnes tady v Ďáblicích, abychom si připomněli příměří z 11. listopadu 1918. Toho dne podepsaná smlouva ukončila čtyři roky trvající konflikt, který natrvalo poznamenal Evropany svou intenzitou a násilným charakterem. Ti, kdo v tomto konfliktu bojovali a tolik trpěli, doufali, že tato válka bude poslední. Smlouva z 11. listopadu však v sobě už měla zárodek druhé světové války, která propukla o dvacet let později.

V Praze se výročí příměří dostává obzvláštní odezvy, neboť je spojeno s významným momentem české národní historie. Československé legie, zejména pak rota Nazdar, které za první světové války bojovaly po boku spojenců, byly svědky oficiálního zrodu svého státu. Samostatnost Československa byla vyhlášena ve francouzském Darney ve Vogézách. Jen několik málo měsíců před vyhlášením příměří, předal prezident Poincaré v přítomnosti Edvarda Beneše československé armádě její první vlajku. Ostatně i dnes české ozbrojené síly působí po boku spojenců ve společných misích v bývalé Jugoslávii, v Afghánistánu nebo v Mali.

Od konce 1. světové války uplynulo 98 let. Všichni ale dobře víme, jak je důležité si minulost připomínat a poučit se z ní pro budoucnost.

Vy, žáci školy v Praze-Ďáblicích i Francouzského lycea v Praze, to musíte mít stále na paměti. Mír a svoboda, za něž se bili naši rodiče, prarodiče, praprarodiče a další příbuzní a jež se nám dnes jeví jako samozřejmost, musejí být udržovány, protože mohou být znovu ohroženy.

A právě v tom spočívá smysl evropského projektu. Dnes máme často tendenci zapomínat, že hlavním cílem jeho zakladatelů nebylo usnadnění vzájemného obchodu, ale usmíření evropských národů a jejich sjednocení kolem myšlenky společné budoucnosti. Můžeme si jen představovat, nakolik by tehdejší válčící strany byly šťastné za to, že v Evropě zvítězil mír, svornost a spolupráce. Musíme být ale stále ostražití. Toto je vzkaz, který jsem chtěl v tento významný den předat. Hluboce se skláním před vojáky, kteří padli za naši svobodu, a s odhodláním hledím vstříc naší budoucnosti.

Děkuji vám.