Pietní akt v Hradištku (8. května 2018) [fr]

8. května 2017 se Vincent Perrot, stážista Vysoké školy pro státní správu (Ecole Nationale d’Administration), zúčastnil pietního aktu v Hradištku, kde bylo na konci druhé světové války popraveno 156 francouzských válečných zajatců. K památníku položil květinový dar.

Pietního aktu se rovněž zúčastnil starosta Hradištka pan Antonín Merta, zástupci americké ambasády, ruské ambasády, zástupci veteránů z 2. světové války, zástupci armády a starostové okolních obcí. Akt byl zakončen zpěvem žáků ze školy v Hradištku a hudebním vystoupením.

Projev Vincent Perrot:

Vážený pane starosto,
vážené dámy a pánové,

je mi velkou ctí, že mohu v Hradištku zastupovat Francii právě v tento den, kdy si připomínáme události minulosti.

Velvyslanectví Francie v České republice záleží na tom, aby se tohoto vzpomínkového aktu každý rok účastnila a mohla vzdát hold 156 Francouzům, 143 Němcům, 58 Rusům, 40 Polákům, 27 Španělům, 11 Italům, Belgičanům, Švýcarům a Portugalcům, kteří zemřeli v koncentračním táboře v Hradištku.

Mnoho z vězňů v tomto koncentračním táboře zemřelo, podlehli únavě, nemocem a krutému zacházení dozorců. Další byli zastřeleni, někteří z pomsty, jiní tak byli potrestáni za to, že se pokusili utéct. Někteří však dokázali po dlouhých měsících utrpení z tábora vyváznout. Jedním z těch, kteří měli to štěstí, byl Jean Menez, pekař z mého rodného regionu, Bretaně. Byl sem převezen z Büchenwaldu a Flössenburgu, protože se chtěl ve svých šestnácti letech přidat k odboji. Ve svých pamětech, které napsal v zajetí, popisuje otřesné podmínky, ve kterých vězni žili. Píše však i o solidaritě, která byla mezi vězni, aby mohli čelit těžkým podmínkám v koncentračním táboře, o soucitu, se kterým na sebe vězni pohlíželi, o soudržnosti, která je povyšovala nad jejich katy, kteří jim mohli vzít vše, ne však jejich lidskost.

Tato soudržnost se projevovala i mimo koncentrační tábor, když na začátku května 1945 skupina českých partizánů osvobodila Jeana Meneze spolu s dalšími partizány nedaleko hradu Kaplice. Menez popisuje, že jej Češi vřele přijali a jásající dav vítal osvoboditele i ty, kteří díky nim znovu získali svobodu.
Téměř sedmdesát let po konci druhé světové války je důležité, aby vzpomínky na barbarské činy, které se během této války udály, zůstaly zde v Evropě živé, aby vzpomínky na Čechy a Francouze, na ženy a muže, kteří zde padli, nikdy nezmizely. Jejich soudržnost a solidarita, ať už ji projevovali v Bretani či v Čechách, nám musí být navždy příkladem.

Děkuji Vám.

Dernière modification : 11/05/2018

Haut de page