Pietní akt věnovaný obětem nacismu v romském koncentračním táboře v Letech u Písku (12. května 2019) [fr]

12. května 2019 se paní Marianne Carré, 1. rada Francouzského velvyslanectví v České republice, zúčastnila pietního aktu na počest obětí romského koncentračního tábora v Letech u Písku.

JPEG

Na začátku slavnostního aktu zazněla hymna České republiky a po ní hymna romských vězňů. Následovala chvilka ticha a rozjímání.

Paní Carré poté přednesla projev a u památníku položila kytici květů. Kytice položili také pan Jaroslav Větrovský a pan Pavel Fischer, senátoři České republiky, osobnosti české politiky, jakož i představitelé řady zemí.

Pietní akt uspořádal Výbor pro odškodnění romského holocaustu, jemuž předsedá Čeněk Růžička.

***

Projev paní Carré (přednesen v českém jazyce):

Vážené dámy, vážení pánové,

Je mi velkou ctí, že mohu být zde mezi vámi v Letech u příležitosti tohoto vzpomínkového aktu na památku Romů, kteří byli před více než 70 lety deportováni a zavražděni. Jen velice málo se jich vrátilo z nacistických lágrů domů.

Je to temné období našich evropských dějin. S pohnutím si připomínáme jejich osud. „Kdyby paměť byla člověkem, určitě by to nebyl někdo, koho by člověk chtěl potkat v noci.“ Dovolila jsem si citovat českého spisovatele Arnošta Lustiga, který sám zažil deportaci. Paměť nechává žít vzpomínky na hrůzy minulých konfliktů a na milované osoby, které odešly.

Dnes žijeme ve svobodné společnosti a jejich utrpení je pro nás jen obtížně představitelné. Nesmíme však zapomínat, že zlo a nevědomost ze světa nevymizely. I dnes jsou časté projevy nesnášenlivosti a rasismu.

Avšak ne všichni plně pocítili demokratický pokrok a prosazování lidských práv. Jedná se o zranitelné obyvatelstvo a o menšiny, zejména pak Romy, kteří jsou i nadále oběťmi sociálního vyloučení a diskriminace.

Demokracie není něco, co je tady jednou provždy. Je třeba na ní neúnavně pracovat. Je třeba bojovat s předsudky a s těmi, kteří je šíří. To je posláním demokracie. Musíme si neustále klást otázku, co pro ni můžeme udělat, tady jako jinde.

Francie je zemí lidských práv. A přesto i ona se potýká s těžkostmi a problémy. Nejsem tady, abych poučovala, ani abych ukazovala prstem na tu nebo onu zemi. Musíme přemýšlet nad tím, jak společně zlepšit život Romů a občanů v Evropě a v našich společnostech.

Děkuji organizátorům dnešního setkání. Díky nim i dnes slyšíme hlasy a vidíme tváře obětí. Vaše dojetí je i naším smutkem.

Děkuji vám.

Dernière modification : 13/05/2019

Haut de page