Poselství prezidenta republiky (11. března 2020) [fr]

PNG

Dnes 11. března 2020 si připomínáme první národní den památky obětí terorismu.

U příležitosti tohoto data, které Evropská unie vybrala jako připomínku atentátů spáchaných na nádraží Atocha v Madridu 11. března 2004, se dnes scházíme jako společenství, které spojují osudy napříč hranicemi.

Připomínáme si především, co národ dluží těm, které smetlo násilí terorismu, těm, pro které bylo vražedné, těm, kteří už nevstanou.

Kromě zármutku vyjadřujeme také své uznání ženám a mužům, kteří zachraňovali, ošetřovali, pomáhali a doprovázeli. Záchranářům, pořádkovým silám, voleným zástupcům či anonymním kolemjdoucím, všem těm, kteří když jsme byli zasaženi přímo do srdce, bez otálení utvořili velký bratrský řetězec sounáležitosti.

Tento řetězec pak zpečetil stát, když se ujal sirotků, podpořil truchlící pozůstalé manžele, zalepil zraněným rány na těle i ty na duši, které jsou nenápadnější, skrytější, ale to neznamená, že bolí méně. Oplakali jsme mrtvé, a postarali se o živé.

Tento den je dokladem toho, že teroristé nedokázali zničit slib republice. Chtěli zničit hodnotu života, a místo toho ji učinili ještě cennější. Chtěli nás paralyzovat, a místo toho nás povzbudili. Chtěli nás rozdělit, a místo toho nás spojili.

Každoročně se 11. března sejde celý národ, všichni Francouzi na společném shromáždění, na kterém vzpomeneme a kde nahlas a jasně stvrdíme naši jednotu a naše odhodlání bojovat proti hrůzám veškerého tmářství a fanatismu.
Dnes budu jménem Francie, jménem každého z vás, předsedat prvnímu slavnostnímu shromáždění u příležitosti tohoto národního dne v Paříži, na nádvoří lidských práv na Trocadéru. A přál jsem si, aby se všude, kde tluče srdce národa, ať již na francouzské půdě, nebo ve francouzské komunitě v
zahraničí, každý občan mohl účastnit této připomínky.

Proto se k tomuto společnému okamžiku připojují všechny prefektury, všechna velvyslanectví a všude se shromažďují nejen oběti a jejich rodiny, ale také ti, kteří je zachraňovali v duchu oddanosti a příkladné sounáležitosti.
Chtěl jsem také, aby se toto vzdání úcty zapsalo do širokého povědomí a paměti. Úctu obětem vyjadřujeme státní medailí uznání obětem. Díky vytvoření památníku terorismu ve Francii, jediném svého druhu na světě, stavíme proti smrtonosným silám barbarství životodárné světlo paměti a vědění.
Jejich jména zůstanou vyryta do bronzu a vytesána do kamene. Ještě hlouběji jsou ale vyryta v nás.

Abel. Elsa. Bernard. Linda. Laurence, Jonathan, Philippe, a mnoho dalších jmen, existencí, talentů, nadějí zanechalo v našem národu ránu, která se ještě nezahojila. Budeme si připomínat vaše tváře, vaše osudy, abychom dokázali, že vaše životy ukončené činem barbarství nebyly zmařeny. Budou navždy žít v našich vzpomínkách a budou nás upevňovat v naší lásce ke svobodě.

Těm, kteří rozsévají smrt a hrůzu, kteří chtějí zničit naše uvažování a náš způsob žití, odpoví Francie a Evropa vždy univerzální silou svých hodnot a poklidnou mocí právního státu. Krok za krokem se budou bránit tím, že se obrní tolerancí a vztyčí barikády svobody a spravedlnosti.

Slovy Alberta Camuse sdružení obětí vyjádřila, co je nejdůležitější na výzvě, jíž čelíme: tváří v tvář nebezpečí světa, který se rozpadá a někdy barikáduje, světa, kde „hrozí, že naši velcí inkvizitoři vytvoří navždy království smrti“, potřebujeme „obnovit mír mezi národy, znovu se všemi lidmi postavit archu spojenectví“.

Nechť je první takovou archou tento most, který dnes staví naše spojené ruce a naše sdílené vzpomínky.

První Národní den k uctění památky obětí terorismu: záznam ceremoniálu.

Dernière modification : 06/04/2020

Haut de page