Předání Řádu akademických palem docentu Aleši Pohorském (13. prosince 2013) [fr]

Předání Řádu akademických palem docentu Aleši Pohorskému,
předsedovi občanského sdružení Gallica

Buquoyský palác – 13. prosince 2013

Vážený pane Pohorský,

Vážený pane řediteli Ecole des Chartes,

Vážený pane předsedo (společnosti Chateaubriand),

Vážené paní děkanky, vážení páni děkani,

Dámy a pánové,

je mi skutečným potěšením, vážený pane docente, mít možnost Vás dnes večer přivítat v Buquoyském paláci, který je již více než osmdesát let místem francouzsko-českých styků, a to společně s Vaší rodinou, s Vašimi českými a francouzskými kolegy - to zdůrazňuji, protože někteří z nich přijeli z Paříže na sympozium, které koordinujete a jež se uskuteční zítra na Univerzitě Karlově, s Vašimi přáteli, a předat Vám insignie rytíře Řádu akademických palem.

Považujte toto vyznamenání především za výraz vděku za práci, kterou jste ve svém oboru vykonal a stále vykonáváte ve prospěch našeho jazyka. Francouzská republika si takto přeje ocenit Vaši práci a vyjádřit Vám vděk za Vaše nasazení ve prospěch frankofonie a dalšího posilování styků, jež jste mezi našimi zeměmi rozvinul.

Přítomnost řady Vašich českých kolegů a lítost vyjádřená některými z těch, kteří v této pro akademiky velice náročné době nemohli Vaše pozvání přijmout, jsou jasným důkazem, že rozhodnutí Vám toto vyznamenání udělit bylo naprosto správné. Přes dva měsíce jsem velvyslancem ve vaší zemi, kterou znám, neboť jsem zde několik let žil a pracoval, a vím, že k tomuto nadstandardnímu vztahu mezi našimi zeměmi významně přispěla spolupráce univerzit a vazby mezi akademiky a vědci v oblasti vědy a školství.

Jako dobrý znalec naší země, který část svých studií absolvoval na Ecole Normale Supérieure v Ulmské ulici v Paříži, a to v nejhorších normalizačních dobách, dobře víte, že dějiny a jejich stinné momenty, ale také vize a chápání naší společné historie našimi národy bývají někdy velice odlišné a leckdy vedly k vzájemnému odcizení.

Před dvěma desetiletími jsme se museli znovu najít a společně začít vytvářet podmínky pro smysluplnou univerzitní a vědeckou činnost. Vy, pane Pohorský, jste k tomu významně přispěl a dnešní slavnostní setkání je hmatatelným výrazem našeho vděku za tento přínos.

Jste zde mezi námi z více důvodů. Rád bych se dnes večer zmínil o třech, jež vysvětlují naše přání Vás vyznamenat.

Začnu sdružením Gallica, jemuž již několik let předsedáte. Toto občanské sdružení, shromažďující romanisty na českých vysokých školách, kteří si Vás zvolili do svého čela, si již našlo své místo v akademickém světě vaší země. Velvyslanectví oceňuje, že podporou vědeckého výzkumu a doktorandského studia, organizováním seminářů o literatuře, lingvistice a didaktice Gallica zásadním způsobem přispívá k dalšímu šíření našeho jazyka. Tato činnost byla oceněna Francouzskou akademií, která minulý rok vašemu sdružení udělila jedno z nejprestižnějších ocenění. Vy jste si jej ostatně jel osobně převzít do sídla Akademie v Paříži.

Dnešním vyznamenáním Vaší osoby jsme si přáli ocenit také všechny členy Galliky bez ohledu na jejich univerzitní zařazení a funkce. Myslím také na oba Vaše předchůdce, kteří také vydatně přispěli k rozvoji tohoto sdružení. Velice bych ocenil, kdybyste zítra připomněl kolegům, kteří se zúčastní vašeho plenárního zasedání, že jejich každodenní práce, ať už vědecká nebo didaktická, má pro nás velký význam. Bez širokého zapojení českých romanistů a zejména pak doktorandů by náš jazyk neměl na místních univerzitách takové postavení, jaké dnes má.

Je zde ještě jeden aspekt, který jsme chtěli vyzdvihnout a který také vysvětluje naše přání odměnit Vaši práci. Už dlouho v České republice seznamujete s jedním z velikánů naší literatury, jehož portrét byl při dnešní příležitosti umístěn v hudebním salonu. Mám na mysli Chateaubrianda, jehož dílo se zde těší mimořádnému postavení, neboť byl jedním z prvních autorů, který byl přeložen do moderní češtiny. V českém jazyce, a na to se často zapomíná, byla totiž v roce 1805 vydána povídka Atala. Byl to jeden z prvních překladů tohoto díla, a to pouhé čtyři roky po jeho vydání ve Francii. Jednalo se o překlad Josefa Jungmanna, který byl spolu s Josefem Dobrovským jedním z duchovních otců moderní češtiny. Tuto nepříliš známou epizodu našich vzájemných vztahů ostatně připomene výstava na Pražském hradě, jejíž vernisáž je plánována na začátek příštího roku.

Tento dávný překlad jednoho ze Chateaubriandových děl však nevedl k překladu do češtiny jeho největšího díla Paměti ze záhrobí. Abyste to napravil a své spoluobčany seznámil s tímto monumentálním dílem francouzské literatury, sedl jste před několika lety ke stolu a pustil se do tohoto olbřímího úkolu.

Podporovalo Vás v něm vynikající nakladatelství Academia, kterému chci tímto poděkovat za nadstandardní vztahy s naším velvyslanectvím a zejména pak s kulturním oddělením. Vy sám jste v posledních letech tomuto dílu věnoval převážnou část svého času. Vedle této lingvistické činnosti jste se rozhodl – předpokládám, že pod ostřížím zrakem svého nakladatele – nepřekládat vše, ale jen některé části, s nimiž jste chtěl seznámit české čtenáře. Toto krásné, více než šestisetstránkové dílo - francouzské vydání v řadě Pléïade jich má 1800 - vyšlo díky nezlomné podpoře odpovědného redaktora Jaroslava Havla, a nutno dodat, také díky našemu programu pomoci publikační činnosti, který nese jméno literárního kritika F.X. Šaldy.

A jistě neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že chcete jít ještě dál a popasovat se se samotným Napoleonem, a to prostřednictvím překladu Mémorial de Sainte-Hélène od Emmanuela de Las Cases. Vydání tohoto díla plánujete na příští rok. Pokud se, pane Pohorský, Vaše plány vyplní, o rok předběhnete dvousté výročí bitvy u Waterloo!

Nicméně, a to je třetí aspekt o kterém se chci zmínit, nic z toho, o čem jsem zde hovořil, by nebylo možné bez Vašeho nakažlivého nadšení pro náš jazyk : Vaši studenti a doktorandi, nedovoluji si říci Vaši žáci, jsou početní. Jako ředitel katedry francouzského jazyka a literatury Univerzity Karlovy nebo jednoduše jako učitel-badatel jste uměl seznámit s francouzským jazykem a literaturou a předat lásku k nim. Od dob své diplomové práce věnované středověkému básníkovi Rutebeufovi, který vlastně byl svým způsobem prokletým básníkem XIII. století, když ztracené kamarády a mrtvé lásky opěvoval více nežli bojové úspěchy princů a mocných, jste nikdy neustal v odhalování naší literatury generacím učitelů.

Vaše překlady Iluminací a Sezóny v pekle z Vás učinily vynikajícího znalce díla Arthura Rimbauda. Ostatně během otřesných let období normalizace jste se uchyloval, pokud mi dovolíte toto vyjádření, k Apollinairovi, který se stal Vaším nejoblíbenějším autorem, jemuž jste věnoval také svou disertační práci. Láska k Apollinairovi Vás nikdy neopustila. Ostatně řada zde přítomných dobře ví, jak moc Vám vděčíme za večery ve Štěpánské zasvěcené Pražskému chodci, jakož i za nedávné odhalení busty autora básnické sbírky Alkoholy v pasáži Archa, místě jeho pobytu v Praze v roce 1902.

Nemohu zde nevzpomenout Vašeho nedávno zesnulého otce, rovněž univerzitního profesora a uznávaného historika české literatury. I díky němu jste si osvojil lásku k zahraničním literaturám. Se zájmem sledoval Vaši univerzitní kariéru i Vaše četné publikace.

Vážený pane Pohorský, za Vámi iniciované četné francouzsko-české vědecké spolupráce převážně dlouhodobého charakteru, za Vaši spolupráci s akademiky mé země a za Vaši překladatelskou činnost, Vás jménem francouzského ministra školství a na základě mně svěřených pravomocí jmenuji rytířem Řádu akademických palem.