Peter Andersen: odborníka na Tycha Braha
U příležitosti exhumace ostatků slavného dánského astronoma Tycha Braha (1546 – 1601), jenž je pohřben v Týnském chrámu v Praze a jehož ostatky byly vyzvednuty 15. listopadu 2010 k vědeckému zkoumání, se tým France.cz setkal s historikem Peterem Andersenem, ředitelem katedry německých studií na univerzitě ve Štrasburku. Různé rešerše u Andersena vzbudily zájem o okolnosti smrti tohoto astronoma. Na základě pečlivé analýzy mnoha dokumentů, například tajného deníku astronomova bratrance Erika Braha, zastává Andersen teorii vraždy objednané dánskou královskou rodinou, ačkoliv nejčastěji uváděnou teorií je infekce způsobená potížemi s močovým měchýřem.
Pane Andersene, mohl byste nám vysvětlit, jak jste přišel na teorii vraždy Tycha Braha?
Po několik let jsem shromažďoval celou sadu indícií, jež naznačují, že vše, co obklopuje smrt Tycha Braha, bylo zosnováno v Kodani u nejvyšší instance, tedy u krále Christiana IV. Zájem médií jsem vzbudil před dvěma lety předložením tajného deníku, který podle mého názoru patřil nájemnému vrahovi. Hovořím o nájemném vrahovi, protože je jasné, že král nepřijel osobně do Prahy, aby zde zabil svého nepřítele Tycha Braha, ale že někoho poslal.
To jsem během svého výzkumu vytušil poměrně brzy a hledal jsem tedy, kdo se nacházel v astronomově blízkosti v posledních dnech jeho života. Narazil jsem na švédského bratrance Erika Braha. Ten si vedl tajný zašifrovaný deník, ve kterém uvádí mnoho informací, a to hlavně o osobách, se kterými se setkal, důvodech, jež ho vedly k cestě ze Švédska přes Dánsko až do Prahy. Na toto téma jsem napsal knihu v dánštině, jsem dánského původu. Svou knihu jsem představil vydavateli a vysvětlil jsem mu, že to zpochybňuje celou jednu část dějin země, protože za celou záležitostí stál král Christian IV. A to je národní hrdina, hrdina dánské národní hymny.
Jedním z prvních rozhodnutí na začátku vlády tehdy pouze devatenáctiletého krále Christiana IV. bylo vyhnat Tycha Braha z Dánska. Tycho po osm let zastával funkci symbolického regentství poté, co byl královnou Sophií, se kterou měl velmi blízký vztah, neoficiálně jmenován místokrálem Dánska. V knihách o dějinách se rozhodnutí mladého krále vysvětluje jako pouhý osobní spor. Tycho Brahe se nechtěl dostat s králem do konfliktu, takže odjel víceméně dobrovolně a nového mecenáše nalezl v Praze v Rudolfu II.
Astronomův odjezd nebyl nikdy opravdu vysvětlen a on sám krále nikdy přímo neobvinil. Hovoří se o tom, že královo rozhodnutí ovlivnili jeho poradci. To je bezpochyby pravda, ale celá záležitost má i jiné aspekty a jedním z těch klíčových bylo to, že se již od narození Christiana IV. povídalo, že Tycho Brahe měl milostný poměr s královnou Sophií! A co kdyby se ukázalo, že Tycho byl opravdu otcem Christiana IV.? To by mohlo zpochybnit tři století dánských dějin. Oficiální otec Christiana IV. zemřel, když byl Christian ještě mladý, a v tehdejší době se až v Anglii povídalo, že Tycho a královna nechali krále zabít. Bylo by třeba moci porovnat DNA Tycha a Christiana IV. Teoreticky to možné je, prakticky je to velmi složité, protože jsou k tomu zapotřebí povolení.
Vy zastáváte teorii, že Christian IV. poslal nájemného vraha, aby Tycha Braha zabil. Jakou teorii zastávají vaši odpůrci?
O jedné teorii všichni vědí, že je mylná, je to teorie, kterou šíří například Kundera. Ve své knize „Nesmrtelnost“ představuje Tycha jako nejsměšnějšího muže dějin lidstva. Ví se, že onemocněl na hostině u jednoho barona a že zemřel doma po jedenácti dnech nemoci. Čím onemocněl? V Praze se hned rozšířila pověst, že se z přílišné zdvořilosti neodvážil požádat o dovolení odejít močit! Prý moč tak dlouho zadržoval, až mu praskl močový měchýř a Tycho zemřel na nálednou infekci...To však nezní věrohodně.
Ve stejné době však také připadalo v úvahu otrávení. Zezačátku se hovořilo a arzénu, ten vždy napadne jako první. Tychův hrob byl poprvé otevřen v roce 1901. Vzorky vlasů a vousů, které byly tehdy odebrány, byly po pádu Berlínské zdi předány velvyslanci Dánska. Rozbor neobjevil žádné stopy po arzénu, odhalil však značnou koncentraci rtuti. To by mohlo vést k domněnkám, že byl Tycho otráven rtutí, i když neexistují žádné další známé případy. Abychom mohli potvrdit tuto teorii, je potřeba provést rozbor kostry. Proto také probíhá tato nová exhumace.
Další otázkou je, jak se rtuť dostala do těla. Brahe nebyl jenom astronom, ale také chemik a měl svou laboratoř. Možná příliš pracoval s určitými látkami, z nichž jednou byla rtuť. Pro krále a císaře míchal elixíry a jeden z nich obsahoval rtuť.
Převládající teorií v Dánsku a i v dalších zemích je, že se potýkal s problémy s močovým měchýřem, které způsobily jeho potíže u barona a po návratu domů si namíchal elixír se špatnými dávkami. Tím by se ovšem ještě více zesměšnil, protože by to znamenalo, že se otrávil sám kvůli své nešikovnosti. To je oficiální verze, která má jednu velkou výhodu: nedošlo podle ní k vraždě.
Dle mého názoru to však nebyla nehoda. Přikláním se spíše k teorii zločinu. Otázka je, kdo ho zabil. Američané přišli s domněnkou, že to byl jeho asistent Kepler. Jeden dánský soudní lékař si myslel, že to byla Keplerova žena. Existují také teorie s jezuity, Rudolfovými poradci, atd...
Já jsem zjistil, že v Dánsku žil Tychův osobní nepřítel. Rok před smrtí poslal Tycho do Kodaně dopis, kde o svém nepříteli hovoří, ale kterého nejmenuje, dal přezdívku Merkur (Rtuť)! Své sestře a jednomu profesorovi z Kodaňské univerzity napsal: „ Merkurovi nemůžeme důvěřovat. Tenhle Merkur je stejně potměšilý jako stejnojmenný kov!“ V Tychových osobních dokumentech se po jeho smrti našla také báseň v latině o šesti stech verších, něco jako dopis na rozloučenou a vyznání lásky v jednom, s podpisem „Uranie“. Astronomova múza v básni píše: „ Vrať se, lásko, opustil jsi mě“. Je jasné, že Uranie je v Kodani. Dodává: „Vím, že tam, kde jsi, v cizině, se zabýváš chemií. To je nebezpečné. Tam, kde jsem já, jeden z našich přátel právě zemřel při nehodě v laboratoři. Víš, o koho jde, tak ti to zde nebudu psát. Zařiď se tak, aby se ti to nepřihodilo. Pozor, existuje arzén a mnoho dalších jedů. Je tu hlavně ale potměšilá rtuť!“ Stejný výraz. Na konci dopisu Uranie dává sbohem. Samozřejmě to jsou všechno symboly, ale tento dopis opravdu existuje. Byl nalezen u Tycha. Vlastně se vždycky vědělo, že měl osobního nepřítele, který se jmenoval Merkur, ale až doteď si ho nikdo nespojil s rtutí nalezenou v Tychově vlasech a vousech.
Rozbory, které proběhnou v následujících týdnech či měsících, by nám měly ukázat, jestli se rtuť nacházela rovnoměrně po celé kostře. To by spíše ukazovalo na to, že Tycho vždy pracoval s příliš velkým množstvím rtuti. Avšak pokud ji spolkl pouze několik dní před smrtí, najdeme ji pouze na několika jednotlivých místech, například ve vlasech a jejich koříncích. To je toxikologická část, kterou tolik nesleduji.
Vraťme se k vaší teorii, jak jste odhalil Tychova „Merkura“?
Tycho měl v podstatě oficiálního obdivovatele, jenž mu psal oslavné básně a chvalozpěvy. Jmenoval se Jon Jakobsen. Byl mimochodem také autorem básně, ve které líčí svatbu Uranie a Tycha. Ve vztahu Tycha a Jakobsena došlo ke zvratu ve chvíli Tychova odjezdu z Dánska. Jakobsen přeběhl na stranu krále. Jakobsen je bezpochyby Merkur. Vlastně je dost čestný a už jen zmíněná báseň, kterou poslal do Prahy a podepsal jménem Uránie, je svým způsobem přiznání.
Ještě zajímavější jsou Jakobsenovy vztahy s Anglií. Zde mi mnoho lidí nevěří. Tyto vztahy jsou však prokázané. Například četba Hamleta je znepokojující. Nevím, jestli měl Jakobsen přímý kontakt se Shakespearem, ale v Hamletovi je popsána celá tehdejší situace v Dánsku. Mohu vám dešifrovat celou hru. Podobá se tomu, co se povídalo: Tycho byl milencem královny, společně zabili krále, Tycho převzal moc a stal se králem, Christian IV. musí zabít Tycha. To je jen všeobecný scénář, ale pokud se podíváme zblízka, uvidíme, že je i zde přítomna rtuť, hovoří o ní Duch (I,4). Jakobsena znázorňuje Horatio. Ostatně, když Hamlet drží lebku a ptá se hrobníka na její věk, dostane se mu odpovědi „přesně 23 let“. A 23 bylo Christianovi IV. když zemřel Tycho Brahe. Poté se zeptá, jak dlouho je pochována jiná lebka a hrobník mu odpoví osm či devět let. Což je délka regentství. Tycho byl dánským „králem“ osm či devět let. A také (to není ode mne, před dvěma lety na to přišel jeden můj dánský kolega) ta slavná otázka: „To be or not to be?“ Nevíme, co ta věta znamená, ale možná znamená:„T(ych)o B(rah)e or not T(ych)o B(rah)e“. Je to skoro úsměvné, ale v Hamletovi jsou desítky až stovky narážek na situaci v Dánsku.
Když si vezmeme Hamleta a celou řadu dalších psaných dokumentů, jako je deník nájemného vraha, všechno do sebe zapadá. Tento deník je archivní spis. Je vyloučeno, že by byl špatně interpretován. Byl dešifrován již před sto lety, dlouho přede mnou. Patřil Tychově švédskému bratranci, jenž se jmenoval Erik Brahe. Nikdo se přede mnou ještě nezajímal o to, co přivedlo Erika Braha do Prahy. Byl zde poprvé a jednalo se o diplomatickou misi. V jeho deníku se dočteme, že u Brahů večeřel po několik dnů před Tychovou smrtí. Byl jeho hostem. Poznamenává také, že od paní Brahové odjel několik dnů po astronomově smrti.
Erik Brahe byl zvláštní postava. Byl katolík. V tehdejší době zuřila mezi katolíky a protestanty válka. Erik Brahe několikrát přeběhl z jedné strany na druhou. Všechny si tak znepřátelil. Své katolické přátele zradil zejména tím, že se zúčastnil jejich soudu na žádost švédského krále. To bylo rok před Tychovou smrtí. Dánové si bezpochyby řekli, že by mohli tohoto zrádce použít. V srpnu roku 1600 obdržel dopis od strýce krále Christiana IV. Deset dní nato opouští navždy Švédsko. Tento dopis byl určen k tomu, aby Erik odjel. Na hranicích ho přijal bratranec Christiana IV. Poté strávil osm měsíců v Polsku ve společnosti strýce Christiana IV., načež odjíždí do Čech, do Prahy. Porovnáváním vidíme, že Erik Brahe se snaží vysvětlit, že přijel spáchat zločin. Má mimochodem výčitky svědomí. Během měsíců, které v Praze strávil, se v jeho deníku objevuje něco nového, stále psaného zašifrovaným písmem: „Mea culpa“. Tento deník pokrývá období šestnácti let a „Mea culpa“ se objevuje jen, když je v Praze. Toto se přidává ke všemu ostatnímu. Vše představuje svazek domněnek. Podle mého názoru nejel do Prahy jen tak náhodou. Nalil do Tychova vína jed? To se samozřejmě nikdy nedozvíme. Mužeme se domnívat, že výměnou za služby mu byl zachráněn život. V každém případě odjel z Prahy po pohřbu a žil až do své smrti v Dantzigu.
Se zájmem očekávám výsledky rozborů ostatků Tycha Braha. Bylo by mimochodem zajímavé zeptat se dánských archeologů, proč chtějí provést testy DNA, když si nepřejí otevřít vlastní hroby? Nemohly by tyto testy ukázat příbuznost?
Rozhovor zaznamenal pan Xavier Morise, atašé pro vědeckou a univerzitní spolupráci Francouzského velvyslanectví v Praze.